Cenzura internetu v KLDR a KR

1. Úvod

Kontrola a omezování sdělování informací neboli cenzura, se v určité míře nevyhnula žádné zemi. Ve většině demokratických zemí je však tato praktika minulostí, jakkoli můžeme i v dnešní době a v části světa obecně označované za demokratickou mluvit o autocenzuře médií či nátlaku ze strany různých firemních lobby na filtrování informací. S rozvojem informačních technologií a rozšířením internetu jako neomezeného zdroje informace se i pozornost cenzurních úřadů přesunula do elektronického světa. Tato práce se snaží v základních rysech nastínit cenzuru internetu v Korejské lidově demokratické republice (dále jen KLDR) a chronologicky přiblížit vývoj této problematiky v Korejské republice.

Cenzura internetu je definována jako „kontrola nebo potlačování publikování na internetu či přístupu k informacím na internetu již zveřejněných“.[1] Oproti klasické cenzuře je cenzurování internetu odlišné v tom, že hranice jednotlivých států a tudíž pravomocí cenzurních úředníků jsou na internetu mnohem prodyšnější. Občan státu cenzurujícího jistý druh informací si jej může snadno dohledat na stránkách zahraničních serverů, kam už domácí cenzor nedosáhne. Nabízí se otázka, zda se dá internet opravdu důsledně cenzurovat, a jak efektivní tato cenzura je. V technologicky vyspělých zemích s rozšířeným přístupem na internet se uživatelé již naučili omezení nastavené ať už vládou či jinou organizací snadno obejít. Existuje řada programů, které změní adresu počítače v internetové síti a uživatel se virtuálně změní v občana jiného státu, jemuž už přístup k daným informacím blokován není. Vyvinuté jsou i technologické prostředky, které zaručují nesmazatelnost informací či nemožnost fyzického vystopování uživatele internetu.