Tteokpokki, aneb korejská kuchařka díl I.

publikováno 6/22/2007, aktualizováno 1/23/2009 Musím se přiznat, že Martinovy příspěvky mě vždycky inspirují. Tentokrát přišel s recenzí na literární dílo a mě bylo hned jasné, že musím kontrovat. Dílem náhody jsem už měl něco tak trochu předpřipravené.

Zatím se moje články týkaly hlavně historie, ale dnes nadešel čas něčeho úplně jiného!

Dámy a pánové, vážení čtenáři, uvažte zástěry, nabruste nože, obvolejte známé a nachystejte slavnostní tabuli! Čeká nás první společná cesta do tajů korejské kuchyně.

Tteokpokki

Protože pražské korejské restaurace jsou dosti drahé: takové Bulgogi – klasický korejský pokrm, oceněné na čtyři sta českých, rozhodně nepotěší, a za hranicemi metropole o výtečnou jihokorejskou kuchyni mimo závodní jídelny v Hranicích nezavadíte, nezbývá Čechovi toužícímu po korejské exotice nic jiného než domácí příprava.

A jak jsem si ověřil, na můj nejoblíbenější pokrm - plebejské tteokpokki, jež se vám právě chystám představit, v honosných restauracích v centru Prahy stejně nenarazíte.

Záchranným kruhem hozeným všem chtivým kuchtíkům přímo z dálek z Korejského poloostrova budiž obchůdek Arirang patřící paní Shin na pražských Vinohradech (Korunní 47), kde se dá za slušnou cenu zakoupit vše potřebné.

Základními ingrediencemi pro tteokpokki jsou:

tteok – rýžové těstoviny,

odeng – tady jsem s českým překladem na štíru. Anglicky překlad zní “fish cake”, tak to tak nechme,

kochujang – červenou čili pastu,

kochukaru – nahrubo nadrcené červené chilli,

a případně ještě jeden balíček Shin ramyonu.

V zelenině pak dokoupíme bílé zelí (stačí asi 1/3 hlávky), jarní cibulku, cibuli a vlastně jakoukoliv zeleninu, kterou máme rádi – třeba mrkev, houby nebo bambusové výhonky.

Příprava

Doma si všechno pokrájíme, tteok tak na 1cm dlouhé kousky (pro 3 – 4 porce stačí půlka balíčku), zelí a odeng (taky půl balíčku) na proužky 3x1cm. Osmahneme cibuli a zelí. Pak v hluboké pánvi ohřejeme půl litru bujónu (já si udělám ten shin ramyon a místo bujónu použiji vodu z něj – mam rád pálivé), přidáme po polévkové lžíci sojovky, medu (nebo třtinového cukru), kochujang pasty, drceného čili, pořádně promícháme a přidáme všechno ostatní a tak 10 minut povaříme, dokud nám omáčka pěkně nezhoustne.

Pokud máte naivní hosty, kteří nevěří, že v Koreji se jedí OPRAVDU PÁLIVÁ jídla, uvařte ještě hrnec rýže, ať mají co zakusovat. Já to poprvé podcenil a návštěva mi spořádala celý pecen chleba.

Jižjsem se zmínil, že se jedná o klasické plebejské jídlo. Jde vlastně o jakousi obdobu párku v rohlíku, nebo za totáče tolik populárních a dnes již velmi vzácných langošů. Na každém správném korejském rohu totiž stojí přístřešky,

kde ajumy na velkých plechových vařičích tteokpokki neustále promíchávají, a za pár tisíc wonů (1000 wonů – 1 dolar) vám ho ochotně opravdu hromadu nandají.

 

Nedivte se, že vás po takové nadílce prodavačky nespustí z očí! Budou totiž napjatě pozorovat, jak se poperete s jídlem, které má i na korejské (v porovnání s Evropany opravdu vysoké) standardy docela “grády”.

A pokud si budete zjevně pochutnávat, dost možná, že se vás překvapeně zeptají, jak to, že vás to, když jste běloch neznalý místních poměrů, nepálí!

 

Přeji dobrou chuť!!! Autor: MICHAL VODRÁŽKA