Česko-(jiho)korejské filmové vztahy

Currently rated 5.0 by 1 people

  • Currently 5/5 Stars.
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

Velkou samostatnou sekcí se na letoším 15. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Pusanu (Pusan International Film Festival – www.piff.org) v první polovině října 2010 představila nejnovější česká kinematografie. Takto velká přehlídka českého filmu na jednom z nejvýznamnějších světových festivalů je výjimečnou událostí, která vychází z kontaktů mezi českou a jihokorejskou kinematografií za poslední desetiletí.

SNC12527

Obr.1: Režisér Lee Chang-dong s velvyslancem Jaroslavem Olšou na pusanském festivalu (2010).

Ač (severní) Korejská lidově demokratická republika byla formálně po několik desetiletí spojencem ČSSR, jednalo se o spojenectví většinou spíše formální a tak se ani v oblasti filmu nevytvořily žádné pevné a dnes viditelné vazby. Mezinárodní filmový festival v Karlových varech (MFFKV) sice v roce 1972 – v době nastupujícího „husákismu“ sice dokonce udělil cenu (!) severokorejskému filmu Dívka s květinami (Flower Girl), popisující osud vykořisťovaných rolníků v Koreji 20. let minulého století, a v polovině 80. let se v Praze jeden film KLDR dokonce točil (Praha zde suplovala nizozemský Haag, v němž se film odehrával), jinak se ale v oblasti hraného filmu nedělo nic.

Opravdové česko-korejské filmové styky logicky začínají až po navázání diplomatických styků s Korejskou republikou v roce 1990. Dlouho ale nebyla substance, na kterou by bylo možno navázat. Vše začalo až s úspěšným růstem moderního jihokorejského filmového průmyslu v polovině 90. let a založení PIFF v roce 1996. Ihned po jeho vzniku se totiž karlovarský festival stal místem, kam korejští organizátoři zamířili – a recipročně i do Pusanu dorazili lidé pracující pro MFFKV. Už v roce 1999 - a to se PIFF konal teprve počtvrté - jej Julietta Zacharová, tehdy klíčová pracovnice programového oddělení MFFKV, označila v časopise Film a doba za „festival nového tisíciletí“… A nejenže se nemýlila, ale tehdy stále ještě malému festivalu, kde se celý organizační tým mohl po zahájení v klidu sejít na pláži, ona i další lidé z MFFKV nabídli více než jen formální spolupráci. A tak v letech 2000 a 2001 sehrál karlovarský festival pro korejský film významnou roli. Nejdříve v roce 2000 režisér I Čang-dong (Lee Chang Dong), ktery debutoval ceněným, ale nepříliš známým filmem Zelená ryba, získal na MFFKV se svým druhým filmem Peppermint Candy Cenu poroty. Že to byla dobrá volba ukázala i budoucnost – nejenže se režisér I Čang-dong následně stal ministrem kultury, sportu a turistiky KR (v letech 2003-04), ale především se svými dalšími filmy – už zmíněnými Skrytými paprsky slunce a letos s Poezií (Poetry) uspěl na festivalu v Cannes. Jeho první velký mezinárodní úspěch ale byl z Karlových Varů, což směrem k Čechům dává tradičně najevo.

I o rok později – v roce 2001 - dostala stále ještě ve světě relativně neznámá jihokorejská kinematografie v Karlových Varech velký prostor, když zde proběhla filmová retrospektiva a do Česka tehdy dorazilo nemálo korejských filmařů, vesměs výkvět tamní kinematografie. Tyto dvě prezentace svým způsobem českému publiku nejen prvně objevily korejskou filmovou estetiku, ale pro naprostou většinu lidí mimo koreanistickou obec „představovaly úplně první setkání s Korejskou republikou v tom smyslu, že měli šanci si udělat představu o tom, jak korejština zní, jak vypadá krajina a města, ale viděli také trochu jiihokorejského života, včetně psychologie hlavních postav,“ vzpomínal na to letos v Pusanu ředitel firmy Eventival Tomáš Prášek, který se na přípravě tehdejší korejské přehlídky podílel. V karlovarské soutěži se v roce 2001 objevil nepříliš zdařilý korejský film Bongdža (Bongja), uspěla ale představitelka hlavní role, dodnes velká přítelkyně Česka, kontroverzní herečka So Kap-suk (Seo Kap Sook), která se kromě svých filmových rolí ve své rodné zemi proslavila mj. tím, že se se svým manželem nejenom rozvedla, ale o jejich rodinném soužití dokonce napsala knihu, která v tradičně maskulinní konfuciánské korejské společnosti způsobila malé zemětřesení a ze So Kap-suk učinila ženami obdivovanou, muži obávanou celebritu.

V roce 2000 pak došlo k dalšímu významnému česko-korejskému propojení – to když PIFF požádal Tomáše Práška a Pavla Kalendu, bývalé pracovníky MFFKV, aby na pusanském festivalu implementovali svůj systém DataKal, „díky němuž se stal festival v Karlových Varech pro lidi v Pusanu vzorem festivalové organizace,“ dodává Prášek. Během několikaleté spolupráce s PIFF došlo ke zvýšení výkonnosti organizačního systému festivalu, což PIFF usnadnilo jeho komunikaci s filmovými profesionály v Evropě a Americe a následně přispělo k jeho dalšímu růstu.

Karlovými Vary, Prahou a tedy i Českem od té doby prošlo mnoho významných osobností jihokorejské kinematografie – režisér Kim Ki-dok (Kim Ki-duc), producent Mjong Kaj-nam (Myung Kaynam), herci, organizátoři, filmoví novináři... Korejské večírky – zprvu pořádané stranou hlavního dění, později však již za přispění státem silně financovaného Korean Film Council v prostorách hotelu Pupp – se staly jednou z nejpopulárnějších festivalových doprovodných akcí. Česko se tak – díky řadě lidí v té době spojených s MFFKV – pro jihokorejské filmaře stalo jedním z nejvýznamnějších odrazových můstků v následující dekádě, v jejíž první polovině se její filmový průmysl etabloval prakticky všude po světě a dal zrod fenoménu hanrju (hallyu) – tzv. korejské filmové a televizní vlně, na níž jsou Korejci velmi pyšní – a díky níž korejská především televizní a také filmová tvorba pevně pronikla do řady zemí světa.

Další česko-jihokorejské aktivity pak už znamenaly další prohloubení kontaktů když korejští filmaři objevili Prahu jako zajímavou lokaci (a to nejen v případě seriálu Milenci z Prahy, 2005, ale též např. v korejsko-hollywoodském hitu G I Joe, 2009 – Praha zde suplovala Paříž), respektive české herce a producenty (sovětského agenta ve filmu Dvojí agent /Double Agent/ hrál Jiří Datel Novotný, část filmu se natáčela v Česku a na produkci se podílela s KR úzce spolupracující producentka Karla Stojáková) atd. atd. Česko si záhy oblíbily i korejské štáby točící reklamy, a tak Praha hraje roli nejen v domácích jihokorejských reklamách na auta Hyundai a řetězec kaváren Angel-in-us-Coffee, ale třeba i při propagaci dánských mléčných výrobů Danmilk na korejském trhu.

Lovers in Prague

Obr.2: Bývalý velvyslanec ČR Tomáš Smetánka předává medaili Ministerstva zahraničních věcí ČR za zásluhy o propagaci ČR v Korejské republice herečce Čon To-jon (2005).

Horší je přítomnost českých filmů v korejské distribuci – do té se dostal zřejmě jenom oskarový Kolja, zatímco na DVD byly vydány dva filmy Jiřího Menzela (Skřivánci na niti a Ostře sledované vlaky) u přiležitosti jeho filmové retrospektivy v roce 2007 a zřejmě též Tmavomodrý svět. Vzhledem k mikroskopické velikosti korejského trhu s DVD (vzhledem ke stahování filmů prakticky neexistuje) toto je spíše problém technický, protože filmy jsou dostupné ze zahraničí. Pozitivní roli – byť jenom omezenou – sehrál také český filmový festival složený ze šestice českých filmů, který zčásti za peníze soulského magistrátu zorganizovalo velvyslanectví ČR v Soulu v roce 2006 pod názvem Dotek magie a úder reality a následná retrospektiva Jiřího Menzela o rok později, která byla spojena s účastí J. Menzela co by člena poroty festivalu v Čchondžu (Jeonju).

Česko-jihokorejské kontakty ale tímto nekončí – už na konci letošního roku se v Praze bude natáčet další korejský televizní seriál a česká účast na PIFF i jiných festivalech bude pokračovat.

Comments

Add comment


 

  Country flag

biuquote
  • Comment
  • Preview
Loading